V neděli 19. 5. definitivně skončila doba příprav a nastal den, na který se některé děti těšily už od října. Téměř v pravé poledne 43 dětí na palubě zbrusu nového autobusu zamávalo svým rodičům a vydalo se na dlouhou cestu s cílem Anglie. Postupem času jsme byli vděčni za další ujeté kilometry a ohlášené přestávky po zhruba 4 hodinách jízdy nám vyvolávaly na tvářích úsměvy jako dlouho očekávané vánoční dárky. Otázky typu „Jak dlouho ještě pojedeme?“ byly stále častější a některé děti ze zoufalství začaly na odpočívadlech i běhat. Cesta vedla přes Německo, Nizozemí, Belgii, až do francouzského přístavu Calais, kde jsme se v nočních hodinách, po téměř dvouhodinovém čekání, nalodili na trajekt, který v brzkých ranních hodinách dorazil k dlouho očekávaným bílým útesům Doveru. Byli jsme u cíle.
V ranních hodinách v Canterbury nás přivítalo typické anglické počasí. Zataženo a déšť, ale, věřte – nevěřte, byly to první a zároveň poslední dešťové kapky. Během dne se počasí postupně umoudřilo a nás až do odjezdu provázelo teplé a slunečné počasí. Sbaleno jsme měli všichni ledacos, ale na krém na opalování opravdu nikdo nepomyslel. A jak by se hodil. Ale zpět ke Canterbury.
Canterbury je sice menší historické město, ale významné poutní místo a sídlo arcibiskupa anglikánské církve. Program v tomto městě začal komentovanou prohlídkou středověkého historického jádra s anglickými průvodci. Rozdělili jsme se do dvou skupin a během 90 minut se každá skupina se svým průvodcem vydala k nejvýznamnějším místům tohoto města. Děti měly výklad v angličtině, v jednodušší verzi, která je používaná pro všechny školní skupiny dětí základních škol, ve kterých se AJ učí jako cizí jazyk.
Odpoledne nás čekala návštěva interaktivního muzea The Canterbury Tales, které interaktivním a zábavným způsobem mapuje dílo Canterburské povídky, napsané anglickým spisovatelem Geoffreym Chaucerem. A zase angličtina všude kolem nás.
Během rozchodu si ještě menší skupinka dětí nenechala ujít příležitost navštívit místní katedrálu, jednu z největších v Anglii.
V pozdních odpoledních hodinách jsme se vydali do Stratfordu nad Avonou, kde jsme měli večer sraz s místní koordinátorkou a rodinami, u kterých byly děti ubytované. Na některých dětech byly patrné obavy z toho, co je čeká a nemine. Rozdělení do rodin bylo však velmi rychlé a na žádné dlouhé přemýšlení nebyl ani čas.Většina dětí byla brzy v autech a už mířila do svých hostitelských rodin.
Příští den ráno jsme se zase všichni sešli v autobuse a vydali se vstříc novým zážitkům. Tentokrát jsme, až do odpoledních hodin, navštívili středověký hrad Warwick, kde jsme měli program zpestřený prohlídkou Warwick Dungeon, středověkého vězení a mučírny. Během prohlídky věže hradu a procházky po jeho rozsáhlých ochozech jsme občas zaslechli křik vycházející z vězení. Někteří chtěli tuto část prohlídky vzdát, ale to by bylo, aby Češi z boje utíkali. Nakonec 42 statečných do prostor vešlo a rozhodně nelitovalo. Nekřičeli jsme. Řvali i smáli zároveň. Nezapomenutelný zážitek. Uklidnění nám dopřála společná prohlídka vnitřních prostor hradu a okolí a následující volno strávené procházkami, řešením úkolů v dětském koutku nebo odpočinkem.
Druhou část dne jsme strávili v samotném Stratfordu nad Avonou, rodišti Williama Shakespeara. Procházka nás zavedla ke spisovatelovu rodnému domu, škole i kostelu Trinity Church, kde je Shakespeare pohřben.
Následující den jsme navštívili královské město Windsor, kde byla opět připravena komentovaná prohlídka historické části města s anglicky hovořící průvodkyní. Během půldruhé hodiny jsme měli možnost vidět místa, která jsou spjatá s královskou rodinou a dozvědět se řadu informací o zvycích královské rodiny i samotné královny.
Odpoledne naše cesta vedla do univerzitního rušného města Oxford, kde jsme nejdříve navštívili Christ Church College, nejvýznamnější a největší univerzitní kolej s kaplí a jídelnou, jež se stala kulisou pro natáčení filmu Harry Potter. Prostory nejenom jídelny obrovské, přísnost pro studenty v uniformách všudypřítomná. Univerzitní areál jsme opustili a zamířili ve zbývajícím čase poznat co nejvíce z Oxfordu. Univerzitní budovy jsou všude, kam se člověk podívá. Zavítali jsme i na nádvoří Bodleian Library, což je jedna z největších knihoven v Anglii.
A nastalo čtvrteční ráno, poslední snídaně v hostitelských rodinách, balení, rozloučení , naložení zavazadel do autobusu a jedeme. Poslední den nás čekal celodenní program v Londýně. Ten začal v Greenwich Parku vyhlídkou na celý Londýn. Pochopitelně si každý musel vyzkoušet to svoje „na východ a na západ“ na nultém poledníku, to se opravdu neochodí. Ve skutečnosti asi dvoucentimetrová čára vyznačená na zdi a chodníku v nenápadné postranní uličce. Ještě pár fotek a už musíme pokračovat. Jenom v samotném Londýně jsme nachodili okolo neuvěřitelných 19 000 kroků. Další kroky nás dovedly k přístavišti, odkud následovala plavba lodí po Temži do samotného centra města. Dopoledne jsme pluli po Temži za odlivu, před odjezdem z Londýna jsme opět nasedli na loď a zažili Temži za přílivu. Rozdíl mezi oběma hladinami může činit až neuvěřitelných 6 metrů. Během půlhodinových plaveb jsme minuli řadu londýnských památek, které jsou ve všech turistických letácích – London Bridge, Tower Bridge, London Eye, Tower of London, St Paul´s Cathedral, Westminster, londýnské mrakodrapy.
V Londýně jsme při pěší prohlídce viděli Houses of Parliament, Big Ben zahalený v lešení, Westminster opatství, Whitehall, Buckinghamský palác, Downing Street 10, Trafalgarské náměstí, St. James Park a další. Naší pozornosti neunikly ani typické černé taxíky a dvouposchoďové autobusy.
Před odjezdem ještě poslední nákupy, poslední přepočítání a k autobusu. Jedeme domů. Na zpáteční cestě jsme cestovali Eurotunelem. Děti tak měly možnost zažít oba druhy dopravy.
A co říci závěrem? Nejednalo se jenom o poznávací zájezd ve smyslu navštívit některá menší i větší anglická města s Londýnem během posledního dne, ale rovněž o možnost „nakouknout“ do soukromí a způsobu života anglických rodin, posnídat typickou anglickou snídani, ochutnat něco málo z anglické kuchyně, vyznat se v anglických penězích, používat angličtinu v běžných situacích.
Zájezd se vydařil. Poděkování patří i dětem, které téměř svou stoprocentní spolehlivostí přispěly ke zdárnému průběhu zájezdu.
Jitka Horčičková
