Do Humpolce nejen za Hliníkem

Ve čtvrtek 30. dubna se žáci 9. B vydali do Humpolce, aby zde navštívili rodinný pivovar Bernard a Muzeum dr. Aleše Hrdličky. Odjezd byl už krátce po sedmé hodině ranní, ale i tak zvládli všichni přijít na místní nádraží včas. První zážitek dne na sebe nenechal dlouho čekat, dostavil se už v Havlíčkově Brodě, kde jsme cestou z vlakového na autobusové nádraží potkali několik skupinek studentů čtvrtých ročníků středních škol, kteří vyrazili na poslední zvonění. Potkali jsme tak například ninju, Fionu, kocoura v botách a jiné postavy, které by rozhodně člověk na nádraží nečekal. Setkání s rozjařenými studenty odnesli někteří žáci sprškou octa s vodou či moučným oblakem. Zbytek cesty už probíhal dle plánu, a tak jsme mohli před půl desátou zahájit prohlídku pivovaru. Před jejím začátkem jsme všichni obdrželi silikonový náramek a žeton na občerstvení na konci prohlídky. Očekávaná ztráta alespoň jednoho žetonu pak přišla neočekávaně brzy, asi po dvou minutách. Po vydání náhrady jsme vyrazili do prostor pivovaru, kde jsme zhlédli ukázku surovin pro výrobu piva a vizi dalšího rozvoje v podobě makety budoucí podoby pivovaru a rovněž krátký film pojednávající o příběhu rodinného pivovaru Bernard. Poté jsme si všichni oblékli slušivé vesty s nápisem PROHLÍDKA a vyrazili do terénu, kde jsme navštívili sklepy, kde pivo dozrává, stáčírnu piva do sudů a sklady sladu, který jsme mohli ochutnat. Prohlídku jsme zakončili ochutnávkou nealkoholických ochucených piv v místním baru, před kterou jsme zjistili, že se zatoulal další žetonek, ale to už byla poslední malinká komplikace toho dne. Po krátkém rozchodu jsme se opětovně sešli, tentokrát v Muzeu dr. Aleše Hrdličky, kde jsme prošli expozici antropologie. Při prohlídce dostali žáci mnoho zajímavých informací o principech genetiky a vývoji člověka jako živočišného druhu. Nejdůležitější sdělení, které si žáci z expozice odnesli, byla myšlenka dr. Hrdličky: „Všechno lidstvo je jednoho původu“. Na závěr prohlídky dostali žáci indiánské hudební nástroje, na které zahráli malý „domorodý“ koncert. Poté už nás čekala jen cesta na nádraží (rovnou za nosem a pořád do kopce) a cesta domů. Dle usměvavých tváří a živých hovorů se cesta do Humpolce vyvedla.

Markéta Johnová, Vladimír Jirák