Adaptační pobyt v Harrachově
Adaptační pobyt nabízí jedinečnou možnost, aby se nově vznikající třídní kolektiv navzájem poznal a mezi žáky se vytvořily pevnější vazby a nová kamarádství. Třídní učitelé mají příležitost poznat žáky v neformálním prostředí a umožní jim pracovat na dobrých vztazích. V mimoškolním prostředí se žáci chovají mnohem přirozeněji a pedagogové mají možnost s nimi neformálně komunikovat.
Z tohoto důvodu jsem kolegyním z 6. tříd (Monice Ortové a Šárce Zazvonilové) navrhl zrealizovat v termínu 29. 9. až 2. 10. adaptační pobyt v penzionu Sunski v Harrachově. Po dobu pobytu nás Harrachovem měl provázet a na denním programu se podílet pan Tomáš Franc. Bohužel se „adapťáku“ neúčastnili všichni žáci 6. ročníku, a tak paní učitelka Ortová zůstala ve škole a připravila pro ostatní žáky adaptační program na páteční dopoledne. Místo paní učitelky Ortové jela paní zástupkyně Markéta Moravcová. Upevňovat dobré vztahy v třídním kolektivu je třeba neustále, a tak do Harrachova jela rovněž třída 7. A s paní učitelkou Jitkou Horčičkovou.
V úterý ráno jsme s nadšením nastoupili do autobusu a s prvním zvoněním vyrazili směr Harrachov. Cesta příjemně plynula a s úderem jedenácté jsme zastavili před penzionem. Vzhled penzionu i vybavení pokojů bylo oku lahodící. Po ubytování a vybalení jsme šli na oběd. Svérázný kuchař Aleš nás seznámil se stravovacími zvyklostmi, které je třeba dodržovat, neboť jinak hrozily sankce. Po obědě jsme se vydali poznávat místní zajímavosti. Prošli jsme si město a vystoupali na největší raritu, mamutí můstek zvaný Čerťák, ležící na stejnojmenné Čertově hoře. Cestou na vrchol jsme se občerstvovali borůvkami, které nám ležely přímo pod nohama. Turistický výšlap byl značně náročný, ovšem panoramatický pohled byl úžasný. Z Čertovy hory jsme viděli až na Ještěd. Při zpáteční cestě jsme sbírali nejen borůvky, ale i houby, o které jsme doslova zakopávali. Odměnou nám byla pohádková večeře v podobě gigantického borůvkového knedlíku, jenž se málem nevešel na talíř, a báječného jogurtového přelivu. Spořádat tuto porci byl pro mnohé nadlidský výkon. Večer následovaly kolektiv stmelující hry a poté zcela zasloužený spánek.
Ve středu jsme měli nabitý program. Hned po snídani, která byla formou švédského stolu, jsme se vydali na exkurzi do skláren, fungujících již 314 let. Rozdělili jsme se na 2 skupiny. První šla do výtvarné dílny, kde si žáci mohli vybrat skleničku a na ni nakreslit libovolný motiv nebo si vyzkoušet práci brusiče a do skla vyrýt originální dílo. Po dokončení putovaly kreslené výrobky na vypálení. Mezi tím druhá skupina nahlédla sklářům pod ruce a prohlédla si, jak se krok za krokem vyrábí skleničky na nožce. Dozvěděli se něco z historie, viděli rozmanité sklářské výrobky a v místní prodejně si mohli zakoupit za symbolickou cenu něco na památku. Jakmile se obě skupiny vystřídaly, šli jsme procházkou k bobové dráze a místnímu lanovému centru, kde se žáci „vydováděli“. Cestou do penzionu se někteří osvěžili a ozdravili poté, co se po kolena prošli kamenitým korytem horského pramene. Po obědě následovalo osobní volno a pak sportovní aktivity v lyžařském areálu. Žáci si zahráli fotbal a softbal, přičemž jim značně vyhládlo. Večeři si tentokrát připravoval každý sám. Polovina dětí šla na 90 min. hrát minigolf, zatímco ta druhá si smažila hamburgery a kompletovala je dle vlastního uvážení. Jako dezert následovaly francouzské palačinky, které si každý připravoval rovněž sám. Následně se skupiny vystřídaly. Večerní program patřil kolektivním hrám.
Čtvrteční dopoledne bylo turistické. Opět jsme se rozdělili na 2 poloviny. První navštívila hornické muzeum, prohlédla si štolu a zakusila, v jakých podmínkách horníci pracovali. Druhá se vypravila prohlédnout si lyžařský areál a mapu běžkařských tras. Pak se role otočily. Společně jsme zamířili k Mumlavským vodopádům. Viděli jsme úžasnou přírodní scenérii, která fascinuje každého, kdo má rád přírodu. Cestou zpět jsme se prošli po jedné z běžkařských tratí a pročetli jsme si naučné tabule. Oběd a následný polední klid byl omlazující. Odpoledne jsme si ve Ski muzeu prohlédli historický vývoj lyží a lyžování v Harrachově. Expozice čítá více než 400 párů různých lyží od minulosti po současnost. Prohlídka byla velmi zajímavá. Další program jsme přizpůsobili potřebám žáků a následovalo osobní volno až do večeře. Někteří ho trávili aktivním sportem, jiní vycházkou po městě a následně relaxací na pokoji. Po večeři byla volná zábava. Únava udělala své a do postele se těšil každý z nás.
V pátek jsme se zabalili a po snídani následovalo loučení. Řada z nás by v Harrachově vydržela ještě mnohem déle, ovšem na rodinné příslušníky se domů těšil každý. Cesta plynula rychle a s úderem dvanácté hodiny jsme ve zdraví dorazili do Golčova Jeníkova. Rodiče vítali své ratolesti a hltali jimi vyprávěné zážitky, kterých byla spousta. Slovy „sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu“ jsme se rozloučili a zamířili do svých domovů a těšili se na zasloužený víkendový odpočinek.
Adaptační pobyt se vydařil, splnil a v mnohém předčil naše očekávání. Velké poděkování patří především Tomáši Francovi „Fidovi“ a jeho manželce Janě, dále všem kolegyním a za bezpečnou cestu též panu řidiči Jiřímu Tomovi. Z „adapťáku“ jsme si odvezli nezapomenutelné zážitky.
Jiří Blabolil
