Takřka před úplným konce lyžařské sezóny se milovníci zimních sportů z 5. tříd vypravili na hory. Odpolední teploty již sice připomínaly jaro v rozpuku, ale nás teploty atakující deset stupňů nad nulou neodradily. Věděli jsme, že sněhu na sjezdovkách je dostatek a ve výše položených stinných místech lze objevit i zbytky přírodní nadílky. Lyžařský výcvik tedy v žádném případě ohrožen nebyl.
V sobotu 28. února jsme s odhodláním vyrazili autobusem do Jedlové v Orlických horách. Tentokrát jsme měli pronajatu celou chatu Kristýnu, do které by se vešlo osazenstvo horské vesnice. Vzhledem ke značné kapacitě ubytovacích prostor a hojnosti nadšených instruktorů lyžování jsme přizvali na náš kurz i žáky ze spřátelené ZŠ Vlkaneč. Většina absolventů této malotřídní školy přestupuje na 2. stupeň právě k nám. Lyžařský kurz měl plnit zároveň úlohu adaptačního pobytu. Za „zimním“ dobrodružstvím vyrazilo 35 dětí a 9 dospělých.
Po příjezdu jsme se ubytovali, naobědvali a po stručné instruktážní přednášce na téma „Jak se připravit na sjezdovky“ jsme autobusem odjeli do Olešnice na první rozlyžování. Sluníčko svítilo tak, že sluneční brýle byly zcela na místě a sníh připomínal krystalky cukru. Po téměř dvou hodinách na svahu jsme s chutí a někteří i značně zpocení sundávali lyže a soukali se do autobusu. Přestože byl sníh těžký a lyžování náročné, nikdo se nevzdal. Po večeři následovaly seznamovací hry, beseda na téma „Příprava na svah“ a poučení zaměřené na desatero chování na sjezdovce. Následovala večerní hygiena a zasloužená, pro některé jistě i vytoužená, večerka.
Nedělní den byl zcela zasvěcen lyžařskému výcviku. Žáci byli rozděleni do tří barevných družstev (červení, modří, zelení) a se svými instruktory pospíchali na svah. Každé družstvo mělo dva zkušené lektory, kteří předávali své vědomosti a dovednosti. Ranní sníh byl krásně přimrzlý a šustil pod skluznicemi. Pro zdatné lyžaře to byla paráda, pro úplné začátečníky spíše trest. Lyže se jim na zledovatělém sněhu rozjížděly do všech stran a nechtěly je poslouchat. Navíc vyjet na kotvě na modrou sjezdovku byla velká výzva. O to sladší byla vítězství všech členů zelené skupiny, kteří po heroických výkonech zvítězili nad přírodou i technikou. Pod vedením zkušené dvojice Jiřího Blabolila a lyžařské ikony Luďka Fukárka se zelený tým pustil do usilovného nácviku oblouků. Počátky nebyly lehké. Poznat, která lyže je spodní a zatížit ji a která vrchní a odlehčit ji, se zdálo být pro některé neřešitelným úkolem. V opačném provedení následoval většinou pád nebo akrobatická sestava. Někteří zkoušeli na lyžích běhat, bruslit, přešlapovat ve všech směrech, a to nejen po sněhu, ale i ve vzduchu. Naše uznání měl každý, kdo po pádu zkoušel okamžitě vstát. A to byli beze sporu všichni! V týmu modrých úspěšně fungovala dvojice Vladimír Jirák a Jiří Špatenka. Jejich svěřenci již měli určité dovednosti a návyky, které jim pohyb na lyžích usnadňovaly. Ne všechny dovednosti byly žádoucí, proto krom učení nového muselo ruku v ruce být i přeučování nesprávných návyků. Trpělivost instruktorů přinášela své ovoce a vytoužené pokroky se začaly postupně dostavovat. V červeném, nejzkušenějším družstvu, působila smíšená dvojice pod vedením Michala Husára a Ivy Jirákové. „Červení“ byli již zkušení lyžaři, kterým pohyb na „prkýnkách“ nedělal problémy. Nikdo nejsme dokonalý, a tak i tým lyžařů měl stále co vylepšovat a lecčemu novému se učit.
Dá se říci, že do deseti hodin probíhala výuka na přemrzlém sněhu, poté se začalo výrazněji oteplovat a sníh se začal měnit v kašovitou hmotu. Před polednem byl dopolední program ukončen, následoval přesun na chatu, oběd a zasloužený odpočinek. Odpolední výuka začínala ve tři čtvrtě na dvě opět na Martách. Lyžařské podmínky byl náročné, ovšem to nás neodradilo. Každý se chtěl zlepšovat a pracovat na sobě. Pokroky byly znát. O půl čtvrté jsme končili a někteří s úsměvem, jiní vyřízení nastupovali do skibusu. Následovalo osobní volno, poté večeře, večerní program a hurá zasloužený spánek.
Lyžování jsme se plně věnovali také v pondělí dopoledne a odpoledne. V úterý jsme si udělali výšlap na Velkou Deštnou, odkud se nám otevřely nádherné výhledy do přilehlých hor. Viděli jsme Jeseníky, podívali jsme se do Polska a téměř na dlani jsme měli také Sněžku. Výhled byl nádherný. Po společném focení jsme sestoupili do Luisina údolí a směřovali na Studený vrch a výstupní stanici lanovky Kikirikiii. Cesta byla místy ledovatá, a tak obezřetnost byla na místě. Všechny nástrahy jsme zvládli. Tradičně jsme navštívili kostel svatého Matouše a zhoupli se na houpačkách. Následoval přesun na chatu a odpočinek. Večer nás čekala přednáška člena horské služby, který poutavě vyprávěl o Orlických horách, celoroční práci záchranářů a jejich psích kolegů. Velmi zajímavé byly ukázky práce psovodů a jejich čtyřnohých parťáků. Je obdivuhodné, co všechno společně zvládnou.
Po jednodenní lyžařské přestávce jsme se ve středu a ve čtvrtek opět vrátili na sjezdovky. Všichni účastníci již zdatně zvládali jízdu na kotvě a lyžařské dovednosti rovněž značně postoupily. Červení sjížděli všechny otevřené sjezdovky, včetně té černé. Modří střídali čtyřsedačku a šestisedačku, přičemž brázdili červenou a modrou sjezdovku. Zelení se úspěšně popasovali s modrou sjezdovkou a kroužili do ní pěkné oblouky. Pádů ubývalo a lyžování začalo být zábavou. Přestože únava přibývala, na svah vyráželi téměř všichni s nadšením. Odpočinek a večerní program byl vždy zasloužený. Večer jsme hráli hry, měli diskotéku a také nechyběla noční bojovka, ze které se všichni ve zdraví vrátili.
Poslední večer následovalo slavnostní vyhodnocení, předávání památečních diplomů a sladkých odměn. Nechybělo tradiční vyhlášení celotýdenního úklidu pokojů. Tradičně vyhrály dívky, ovšem tentokrát to byla děvčata ze ZŠ Vlkaneč. Pobyt se chýlil ke konci. Nikdo však nebyl příliš smutný, protože na žáky doma čekali rodiče a vidina jarních prázdnin.
Další lyžařský kurz je za námi. Velké poděkování patří všem, kteří se ho zúčastnili a přispěli k pohodové atmosféře. Děkuji všem instruktorům, našemu zdravotníkovi Pavlu Melechovskému a paní učitelce Andree Hnědé, která se zhostila role vychovatelky.
Sportu zdar, lyžování zvláště!
Jiří Blabolil
