Když se ve čtvrtek 25. září na nádraží sešli žáci obou šestých tříd na začátku svého prvního společného dobrodružství, bylo jasné, že to nebude obyčejný školní den. Místo učebnic na zádech bágly a pořádnou dávku nadšení a energie. Cíl? Adaptační kurz ve Zbraslavicích. A přestože počasí mělo trochu jiný plán, než pedagogický tým, akce se změnila v dobrodružství, na které se jen tak nezapomene.
Cesta vlakem proběhla bez větších komplikací. Po příjezdu do cílové stanice na nás čekala první velká výzva. Lilo tak vydatně, že by si i ryby rády vzaly deštník. Ještě před výstupem ve Zbraslavicích jsme se zabalili do pláštěnek a vyrazili na dvoukilometrovou cestu do kempu. Pěší túra v naprostém lijáku byla zkouškou naší odolnosti a nezlomné víry, že nás nic nezlomí.
V kempu jsme byli ubytovaní v chatkách, které se na dva dna staly naším domovem, ale i místem, kde nešlo občas nikdy nic najít.
Program kurzu byl jasný: lépe se poznat, spolupracovat, a hlavně si to užít. V průběhu celého pobytu od prvního okamžiku jsme hráli hry, soutěžili a snažili se obě třídy dát dohromady. Jen počasí si řeklo, že nám ukáže, jak se dělá opravdový „teambuilding v dešti“. Ve čtvrtek propršelo nebo aspoň mžilo téměř do pozdních odpoledních hodin. Naštěstí jsme měli k dispozici tělocvičnu, kde se děti s chutí vrhly do her, soutěží a smíchu. Hrály se hry jako Na koně, Bažina, oblékání košile na rychlost. Nikomu nevadilo, že venku teče voda proudem – uvnitř tekly proudem zážitky.
Večer, když se areál zahalil do tmy, se atmosféra trochu změnila – přišel totiž čas odvahy. Na děti čekala noční stezka, osvětlená svíčkami, která vedla lesem až k tajemnému pokladu. Cílem bylo dojít každý sám až na konec cesty a přinést zpět důkaz odvahy – jeden knoflík z pokladu. Některým se zrychlil tep, jiným hlas, ale nakonec všichni hrdinové došli do cíle.
A protože po stezce odvahy bylo potřeba doplnit energii a uklidnit rozklepaná kolena, čekalo nás ještě grilování špekáčků. Nikdo tak nešel spát s prázdným břichem. Vůně od grilu se vinula náramná a i to teplo od grilu bylo příjemné.
Večer přišla ta pravá zábava, i když se „večerka“ tvářila nekompromisně, o půlnoci bylo v chatkách stále veselo. Děti se smály, povídaly si a nikomu, kromě pedagogů, se nechtělo spát. Vždyť komu by se chtělo, když máte vedle sebe kamarády a v hlavě spoustu nápadů.
V pátek ráno po vydatné snídani nastal nejdříve čas balení, úklidu, vrácení klíčů, vyzvednutí svačiny a posledních nákupů. Kdo si myslel, že už je po všem, tak se mýlil. Na děti čekala kreativní výzva, poslední úkol – postavit v nedalekém lese domeček z přírodnin. Fantazie dětí neznala mezí, vznikly chaloupky i skrýše.
Říká se, všechno má svůj začátek i konec. V pátek před polednem jsme se pěšky vydali na nádraží, jelo se domů. Děti nevypadaly ani unaveně, ba naopak měly energie na rozdávání. Náš cíl, užít si celý pobyt, se podařil splnit na výbornou.
Adaptační kurz nebyl jenom o zážitcích, ale také o samostatnosti a zodpovědnosti. Děti se musely v určitých situacích postarat samy o sebe, hlídat si své věci, spolupracovat s ostatními. Pro některé to byla první větší zkouška samostatnosti mimo domov, kterou zvládly na jedničku.
Třídní 6. ročníků J. Horčičková a J. Kunášková děkují paní učitelce M. Moravcové za její ochotu adaptační kurz s nimi absolvovat.
A na úplný závěr ještě jedna krátká poznámka. Všechny fotky z adaptačního kurzu najdete na stránkách školy v sekci Aktuality.
J. Horčičková, J. Kunášková
Následující týden obě 6. třídy podnikly společné grilování zbývajících špekáčků, které se do nás ve Zbraslavicích nevešly. Tentokrát bylo počasí jako vymalované. A zase ta nevyčerpatelná energie dětí. U grilu jenom pár dětí, ostatní v nikdy nekončícím pohybu se stále novými nápady, co se společně stráveným časem.
Určitě to nebyla poslední společná akce. Nyní plánujeme podniknout výlet do Prahy, jehož součástí bude bojovka na Kampě, vše v režii CK Výuka jinak. Tak nám držte palce, ať tu dětskou energii zvládneme.
J. Horčičková
